Home Page Životopis Curriculum Vitae VŠE Střední Asie Cestování a cesty Odkazy Pardubice Publikační činnost slavomir.horak(a)post.cz

UZBEKISTÁN - ZNÁMÝ NEZNÁMÝ NEBO NEZNÁMÝ ZNÁMÝ?

Voják se pouze podíval se zájmem na pas s těžce získaným vízem a spokojeně pokýval hlavou. Překvapuje mě, jak hladce proběhla pohraniční kontrola mezi kyrgyzsko-uzbeckém pomezí. Ale vnitrozemské hranice ve střední Asii jsou stále poměrně propustné a autobus navíc není nijak mezinárodní, ale využívá uzbeckého území pro tranzit. Pro mě však cesta končí na okraji Andižanu.

Uzbekistán je jedna ze středoasijských zemí, které našim turistům nejsou z dob přátelství se Sovětským svazem neznámé. Nebylo málo Čechů, kteří by nemohli vyprávět o nádherných skvostech Buchary nebo Samarkandu. Přísná pravidla „čedokářských“ zájezdu ve spolupráci s Inturistem však obvykle dovolovala shlédnout pouze historické budovy a nedávaly možnost procítit dokonale atmosféru měst, o styku s místními lidmi nemluvě.

Dnes již místní obchodníci marně vzpomínají na přílivy alespoň mála českých turistů a celá oblast střední Asie se stala jedním z turisticky nejvíce opomíjených koutů naší planety - velká vzdálenost od všech hlavních center světové turistiky, dlouhodobá izolace, málo informací, slabá infrastruktura - to jsou všechno zápory, které zatím dělají z pěti bývalých středoasijských republik SSSR turistické outsidery. Přesto, jak je vidět na příkladu Uzbekistánu, mají tyto země co nabídnout : Přírodní krásy od hor přes úrodná údolí, oázy a stepi až po pouště Karakum a Kyzylkum a překrásné historické památky starobylých měst - Samarkandu, Buchary, Chivy nebo Kokandu.

Mé putování začalo ve Fergánské kotlině, úrodném údolí řeky Syrdarja, která je od pradávna křižovatkou civilizací a významnou oblastí v rámci Hedvábné stezky. Fergánské údolí je tradičně jednou z hlavních zemědělských oblastí centrální Asie s velkou rozmanitostí pěstovaných plodin, mezi nimiž však převládá středoasijské „bílé zlato“ - bavlna. V době mé návštěvy (srpen) se teprve zelené rostlinky chystaly ke svému rozpuku a až na konci pobytu se na polích tu a tam objevovaly bílé chomáčky, tak známé z fotografií.

Ne? carská armáda dobyla celou oblast, bylo centrum Fergány v Kokandu, kde je i dnes možno obdivovat nově rekonstruovaný chánův palác s typickou modrou kachlíkovou výzdobou. Díky malé návštěvnosti této památky si v klidu sedám na nádvoří a pod rozpáleným sluncem přemýšlím o audiencích, které zde dávali chánové, o uťatých hlavách, které byly přinášeny vládci Kokandského chanátu, i o posledních okamžicích roku 1876, kdy byl tento státeček definitivně vymazán z historických map.

Fergánské údolí je také nejvíce islamizovanou oblastí střední Asie, v regionu funguje několik medres (náboženská škola) a vyšších náboženských škol. Jedna z nich sídlí i v Kokandu. Významná islámská centra najdeme i v dalších velkých městech regionu - v Andižanu a především v Namanganu. Přestože neoplývá historickými památkami, turista se může zastavit i v Andi?anu, který nabízí klidný odpočinek a jeho park v centru města je po celém rozpáleném dnu oázou, kam si rozhodně může jít unavený poutník oddechnout.

Kdo touží po úniku z městského prostředí do hor, odjíždí do jedné z uzbeckých enkláv vsazených Stalinem do území Kyrgyzstánu. U místních obyvatel je takovou rekreační zónou Šachimardan s krásnými výhledy na předhůří Pamíru.

Hustota obyvatel, špatná ekonomická situace v oblasti, slabý podíl místních klanů na centrální moci a růst extrémního islámu vytvářejí z Fergány možnou výbušnou oblast střední Asie. Od roku 1999 se skupina, hlásící se k radikálnímu islámu pod vedení Džumy Nomongoního, jednoho z králů narkoobchodu v oblasti, dvakrát pokusila o ozbrojený průnik z Tádžikistánu a Afghánistánu s cílem vyhlášení islámského státu ve Fergánském údolí. Pro turistický ruch to však zatím nepředstavuje riziko.

Fergánské údolí má také špatnou dopravu do ostatních částí Uzbekistánu. V současné době lze dojet do Taškentu „maršrutkami“ (malými autobusy) přes průsmyk Angren nebo projet do západních částí země přes severní Tádžikistán. Obě cesty jsou zcela bezpečné.

Čtveřice nejnavštěvovanějších oblastí v Uzbekistánu je nasazená jako korálky na řetízek železnice Taškent - Samarkand - Buchara - Urgenč (Chórezm) - Orenburg, jedné z prvních, která v poslední třetině 19. století zajistila rychlé spojení střední Asie se světem. Projeďme si nyní tuto trasu od východu k západu.

Východiskem této cesty je hlavní město Taškent, dříve významné obchodní centrum a po dobytí města Ruskem 1865 také faktické centrum celé středoasijské oblasti. Dnes však městu téměř chybí historické památky a je dynamicky se rozvíjejícím městem s novými zástavbami a moderními ulicemi. Turistu snad nadchne medresa Kukeldoš ze 16. století, dnes jedno z nejvýznamnějších islámských učilišť regionu. Vedle ní je moderní a velký Chosru bazar, především s potravinářským zbožím. Celá velká hala je naplněna sladkostmi, oříšky a jinými dobrotami a jen velmi silná povaha dokáže odolat. Taškent je však především pro milovníky muzeí, ze kterých by bylo možné doporučit literární muzeum Ališira Navoiho. Navečer usedám pod obrovskou jezdeckou sochu na náměstí Amira Timura. Názvy tohoto náměstí připomínají ideologické dějiny Uzbekistánu. Dříve náměstí Karla Marxe s příslušnou sochou je dnes přejmenováno po mongolském vojevůdci, který vyplenil polovinu Středního východu od Číny až po východní Turecko.

Noční cesta vlakem do Samarkandu je krátká a ráno vystupuji z vlaku ne zcela vyspalý. Přesto si nemohu nechat ujít Samarkand s jeho fascinujícími památkami. Právě z tohoto města učinil Timur centrum své říše a rozkázal sem přivést nelepší umělce. Mělo zde vzniknout centrum světa s největšími mešitami, paláci a ulicemi. Pozůstatkem jeho monumentality je například mešita Bibi chánum, která měla být největší na světě. Protože Timur poroučel neustále hnát svou stavbu do větší velikosti, začala se hroutit ještě za jeho života a její typický obrázek byla spíše hromada sutin.

Centrem Samarkandu je však náměstí Registan, jehož stavby však již Timura nepamatují. Stojí zde při sobě tři medresy - nejstarší Ulughbekova z roku 1420 a dvě o 250 let mladší - Tillókórí a Šír Dór, všechny v nádherných odstínech modré barvy, která zapadá pod azurovou oblohu nad nimi. Přes celkem značný turistický ruch a přípravy na oslavy Dne nezávislosti je možné zavřít oči a kochat se tím neuvěřitelným „výbuchem modři“.

Další modrá záplava na návštěvníka čeká u hrobky Timura - Gúr-e Emír, ve které leží sám velký vládce, dále například jeho vnuk - astronom a osvícený vládce Samarkandu Ulughbek, Timurovi učitelé a další slavné osobnosti doby, kdy Samarkand byl skutečně „střed světa.“ Nelze vynechat ani další významné památky - Ulughbekovu observatoř, starověké vykopávky na pahorku Afrásijáb, středověké pohřebiště Šah-i Zinda, aby bylo možné hovořit o tom nejznámějším. K návštěvě doporučuji malé muzeum Sadriddína Ajního (1878-1954) na cestě od Registanu ke Gúr-e Emír. Ajní je považován za největšího moderního tádžického i uzbeckého prozaika a výbor z jeho vzpomínek Buchara a povídky Lichvářova smrt je možné si přečíst i v češtině.

I okolí Samarkandu láká svými zajímavostmi - především je to výlet autem přes Zeravšánský hřbet do rodiště Timura - Šahr-i Sabzu (v překladu Zelené město) se zbytky monumentální vstupní brány letního paláce Tamerlána Ak-Saray, nebo do 20 km vzdálené vesnice Hod?a Ismoil, kde je nově rekonstruovaný areál hrobky Al-Buchárího, jednoho z největších vědců islámského středověku a autora dodnes nejuznávanější sbírky hadíthů (skutků a výroků Proroka Muhammada).

Cesta ale pokračuje dále do jednoho z nejkrásnějších měst ve střední Asii Buchary. Vlak zastavuje na předměstí Kagan, které bylo v 19. století vybudováno Rusy, proto?e v době stavby dráhy si bucharský emír Abdullah Chan nepřál mít „ďábelský vynález“ ve svém městě. Přestože si nakonec novinku oblíbil a vybudoval si odbočku až před brány staré čtvrti, stojí nádraží opuštěné.

Staré město v Buchaře se na rozdíl od Samarkandu, kde stojí pouze moderními bulváry oddělené nejvýznamnější památky, zachovalo jako komplex budov i včetně starých ulic, stále obývaných, přestože dnes již nikdo ve hliněných domech nebydlí. Skoro jako bych zde měl potkat lakomého „strýčka Kórího“ z Ajního nesmrtelných povídek.

Za jedno z center starého města je považováno náměstí Kajlán, nazvaného podle nejvyššího minaretu ve městě. Zde také stojí zřejmě nejvýznamnější středoasijská medresa Mir-e Arab. O něco dále najdeme Ark - bývalé sídlo bucharských emírů - mohutnou stavbu, působící nedobytným dojmem. Jak asi vypadala atmosféra za emírových dob je možné se přesvědčit v muzeu dějin Buchary právě v bývalé pevnosti. Koncem 19. století však stará budova přestala emírům vyhovovat a s pomocí v Evropě vyškolených architektů si vybudovali asi 5 km od centra malebný zámeček s názvem Sitora-i Moch-i Chosa (Palác hvězd měsíce).

Budova, u které se člověk musí zastavit na dlouhou dobu je Sámánovské mauzoleum, unikátní památka z první poloviny 10. století, nejstarší příklad tzv. východoislámské architektury, typické v pozdější době v celé střední Asii. Téměř absolutně souměrná budova působí i přes své nevelké rozměry úchvatně a její symetrické tvary působí neobyčejnou ladností. Byl jsem zde několikrát a pokaždé se nedalo nic jiného dělat, než si ten pohled v klidu vychutnat tak, jako si chceme vychutnat skvělý zákusek po dobrém obědě. Není bez zajímavosti, že za doby vlády této dynastie v 9,-10. století bylo do Sámánovské říše vysláno poselstvo kyjevského knížete Vladimíra, který zkoumal pro Kyjevskou Rus možnost přijetí islámu místo křesťanství.

Procházka po městě se dá zakončit na poklidném náměstí Labi hauz (howz = v perštině bazén), se zátiším stromů, několika medres a bazénem s klidnou vodou. Přes několik turistických restaurací s turisty z celého světa se u bazénu schází místní starší generace nad nekonečnými partiemi šachu, debatami o všech současných problémech. Na celý ten ruch okolo vzhlíží socha středoasijského čtveráka Nasreddína Efendiho i dnes jakoby připraveného vysmívat se mocipánům světa.

Buchara i její okolí oplývá množstvím historických památek tak, že by to vydalo na samostatný článek. za všechny zajímavosti je nutno jmenovat ještě největší poutní místo ve střední Asii - ve vesnici Kasr-i Orifon le?í hrobka Bahauddína Nakšbandího, zakladatele stejnojmenného súfijského řádu, jehož kult velmi rozšířený ve střední Asii i na Kavkaze. Přes veškerou tolerantnost a umírněnost islámu ve střední Asii je vhodné se na tomto místě přece jen chovat obezřetněji a méně výstředně.

Celonoční jízda přes poušť Kyzylkum (Červený písek) mě dovezlo do provincie Chórezm, která je od centrálního Uzbekistánu oddělena pouští i turkmenským územím. Proto mají místní lidé k centru země poněkud rezervovaný vztah. I místní dialekt uzbečtiny se značně od ostatní země liší a je více podobný sousední turkmenštině.

Území Chórezmu zažilo největší vzestup ve 12. a 13. století za vlády tzv. Chórezmšáhů. Předposlední panovník této dynastie Alauddín Muhammad byl jediný, kdo zasadil porážku nastupujícím Čingischánovým vojskům. Čingischán jej tehdy nazval v jednom dopise „svým milým synem“, čímž vyjádřil jeho podřízené postavení. To samozřejmě vedlo Alauddína Muhammada k nepřátelství s mongolským náčelníkem, ale nakonec i on slavnému vojevůdci podlehl a otevřel mu cestu k nástupu do Přední Asie. V moderních dějinách byl Chórezm známý jako centrum tzv. Chivského chanátu, dobytém roku 1873 ruskými vojsky a chivský chán se stal vazalem cara.

Dnes je centrem oblasti moderní město Urgenč, kudy vede železniční trať do Ruska, ale tradičním centrem chanátu byla Chiva. Dodnes se zachoval nádherný komplex budov ve starém městě, uzavřeném hradbami. Přestože se i na hlavní třídě objevují turisté a je zde několik stánků se suvenýry, uličky starého města jsou stále obývané často potomky bývalých dvorských hodnostářů. Obyvatelé Ičan-Kaly (vnitřního města) jsou hrdí na svůj původ a stále v nich přetrvává určitý pocit patricijství oproti Dišan Kala (Vnějšímu městu), které je obýváno „obyčejným“ plebejským lidem. Je možné zde najít mnoho zcela odlišných typů obyvatel, připomínajících spíše Peršany.

Jeden z nich mě pozval k sobě na dostorchón na tradiční uzbecký domácí pilav a neznám lepší potěšení než se ponořit pravou rukou do kopce vynikající rýže se skopovým. Ve většině domů je také několik rostlinek anaši (hašiše), která se zde kouří ve velkém množství. Tak jako je symbolem Buchary minaret Kajlan, tak je na všech pohlednicích z Chivy zobrazován modrou barvou zářící „tlustý“ minaret Kalta Minor. Poslední možnost obdivovat nádherné modré dlaždice a obklady medres a chánova paláce a nastoupit do nového trolejbusu Karosa, který od roku 1998 pendluje na lince mezi Urgenčem a Chivou.

Odjíždím, aniž jsem viděl všechno, co bych chtěl - Fanské hory, jedny z nejkrásnějších na světě, město Termez u hranic s Afghánistánem nebo rezavé lodi a ekologickou katastrofu Aralského jezera v bývalém přístavu Moynaq na severovýchodě země.

Poslední pozdrav Uzbekistánu je v houstnoucí tmě Taškent a letadlo se, za které jsem zaplatil díky černému kursu pouze 105 dolarů, vznáší na Moskvu.

Info Uzbekistán :

Doklady :

Pro vstup do Republiky Uzbekistán je nutný platný pas s vízem. Vízum je mo?no získat na velvyslanectví Uzbekistánu. Nejbli?ší ambasáda RU je ve Vídni Friedrich-Schmidt-Platz 3, 1080 Wien, tel. 00 431 1 4050927, fax 00 431 1 4050929. Lze ale použít jakéhokoliv dalšího zastupitelského úřadu (Moskva, středoasijské země).

K vystavení turistického víza je nutno předložit voucher se zaplacenými minimálními službami (nejnižší package stojí okolo 50 USD) u licencované cestovní kanceláře Uzbekistánu. Cena je 40 USD za týdenní vízum, 50 USD za dvoutýdenní a 60 USD za měsíční vízum.

Vízum také lze vyřídit například přes cestovní kancelář Euro Asia 11 s. r. o., Slavonice 576, 378 81, tel. 0332/493907, fax. 0332/493908.

Měna

Měnou je uzbecký sum, rozdělený teoreticky na 100 tyjinů. Oficiální kurs sumu je 1 USD = 176 UZS, na černém trhu je však tento kurs více jak 4 x výhodnější (1 USD = 570 sumů). Načerno je nejlepší vyměňovat u prodavačů suvenýrů nebo taxikářů. Vždy je ale nutná diskrétnost, protože policie je všudypřítomná a neoficiálně vyměněné peníze jsou tzv. „nezákonnou valutovou operací“.

Jazyk

Úředním jazykem je uzbečtina, turkický jazyk, v současné době přecházející na upravené latinské písmo. Běžně je ale užívána a chápána ruština. Pokud máte velmi dobrý přízvuk snažte se mimo Taškent vzbudit dojem, že jste z Taškentu - obvykle je ta možno ušetřit na cenách suvenýrů i v dopravních prostředcích.

Spojení

Do Uzbekistánu létají pravidelné letecké linky z Frankfurtu, Londýna, Moskvy a mnoha dalších měst světa. Cena zpáteční letenky se pohybuje přes 25 000 Kč. Zajímavá je o cesta vlakem přes Moskvu, která zabere asi 5 dní Prahy.

V rámci země jsou nejlevnější autobusy, pohodlnější, ale dražší je vlaková doprava a nerychlejší letecká doprava je díky černému kursu únosná (např. letenka Urgenč - Taškent stála v roce 1999 70 USD podle oficiálního kursu). V letecké a železniční dopravě jsou uplatňovány dvojí ceny pro cizince a domácí.

Ubytování

Problémem Uzbekistánu, ale i všech ostatních post-sovětských republik, je nedostatek různých kategorií ubytovacích kapacit. V každém větším městě jsou relativně pohodlné hotely za vyšší ceny, než by odpovídalo mezinárodním standartům. . Nejlevnější noclehy se dají najít od 3-5 USD podle místa.

 

Zájezdy

Package programy nabízí z českých cestovních kanceláří výše zmíněná Euro Asia 11 s. r. o. Zájezd po klasických místech v Uzbekistánu stojí okolo

Bezpečnost

Přestože řídké zprávy o střední Asii jsou spíše negativního obrazu, Uzbekistán je v tomto směru zcela bezpečnou zemí. Přestože se kriminalita z téměř sovětských nulových čísel trochu zvedla, Samarkand je stále několikrát bezpečnější než Praha. Autoritativní režimy většinou přispívají k bezpečnosti cestovního ruchu pozitivní měrou. Přesto jsou občas možné drobné krádeže.

Internetové odkazy

http://freeweb.starweb.cz/slavomirhorak/centralasia.htm - vlastní články i odkazy na další zdroje o Uzbekistánu.

http://www.uzbekistan.org - stránka uzbeckého velvyslanectví ve Washingtonu se základními fakty o zemi.

http://www.cu-online.com/~k_a/uzbekistan - Cyber Uzbekistan

http://www.angelfire.com/ak/Uzbekistan - UzOnLine

http://www.gov.uz - oficiální stránky uzbecké vlády.

http://www.khazaria.com/turkic/index.html - odkazy na linky všech turkických států a území